Jdi na obsah Jdi na menu

Bylo ráno, 8. května, státní svátek, všichni měli volno... zkrátka den jako stvořený na výlet. A proč ne rovnou centrální??? Tak JO! Zpočátku to ale vypadalo bídně. Všude zamračeno, po sluníčku ani památky, spíše to vypadalo na pořádný liják. Ale to nás, jako správné dobrodruhy, nemohlo odradit. Letošní výšlap měla na starost Karviná, ale my jsme se, dosti netradičně, scukli v Komorní Lhotce. Tam bylo lidíííí... ! Po počáteční modlitbě a rozdělení do skupinek jsme se vydali na osmi kilometrovou túru na Kotař. A po chvíli to začalo !!! Jedna kapka.... druhá... třetí... a během pár minut už všichni vytahovali pláštěnky a deštníky. Po cestě jsme si udělali pár přestávek. Běhen nich jsme nejen načerpali nové síly, ale také vyplnili ve skupinkách otázky. Cesta netrvala dlouho a za pár minut jsme zdolali cíl naší výpravy. Zde nás čedalo příjemné překvapení. Déšť byl fuč a přes obláčky a vrcholky stromů nás pomalinku ale jistě začaly hřát paprsky slunce. Byl to vskutku skvostný pohled. Když jsme dobrali síly po tak náročné cestě, zahřáli jsme se u " žymniokóv"  nově nazvaných kobzole:). Musím konstatovat, že v padesáti lidech to byla vážně legrace. A pak přišla chvíle zamyšlení. Spolu s doprovodnou skupinou jsme chválili Pána písněmi. Následovalo slovo. Bylo o čtyřech živlech, na které se vztahovaly i předešlé otázky ve skupinkách a o druhém příchodu Ježíše. Byla to opravdu povzbuzující chvíle. Všude kolem krásná příroda, slovo, které promlouvalo do srdce a spousta milých lidí. A hlavně všudypřítomná Boží blízkost. Nádhera! Ale všechno musí jednou skončit a tak jsme se i průtrž mračen, rozhovory o kvantové fyzice a zakřivení vesmíru a navázání nových kontaků. Byla to nezapomenutelná akce. Ale vím, že tohle všechno bychom nemohli zažít bez Boží přítomnosti:

Chci Ti, drahý Pane, děkovat

za celý výšlap, za to,

že jsi byl s námi.

Děkuji Ti Pane.

Amen

Olza